"Markétko, proč Lojzík pláče?"
Markétka: "Vyhrabal si v písku tunel a teď se vzteká, že si ho nemůže vzít domů."
Mojžíš sešel z hory na blbé straně. No, a nikde nikdo, tak se vydal jedním směrem a po několika týdnech konečně došel k osadě, kde na poli jeden muž pracoval, a ten Mojžíšovi vysvětlil, že je ve Španělsku. Mojžíš s sebou samozřejmě pořád měl ty kamenné desky s deseti přikázáními a docela se těšil, až se jich zbaví. Tak se zeptal, jestli by ten Španěl o nějaké nestál, a dává příklad:
"Tak třeba, nepožádáš manželky bližního svého."
"Néé, tak to nepůjde," říká ten farmář, "vždyť já každou chvíli obšťastňuju pekařovu ženu, moje manželka si to občas rozdá s řezníkem a moje vdaná dcera, ta skoro s každým hostem, co se tu objeví. Víte, my Španělé jsme trošku moc horkokrevní na taková přikázání."
No, tak se Mojžíš zeptal na směr a vydal se zpátky do Palestiny. Po pár stech kilometrech už ho moc bolely ruce, tak se pokoušel udat nějaké to přikázání v Itálii:
"Tady jedno třeba: Nepokradeš!"
"Néé, vy snad nevíte, kde jste!" diví se italský rolník, "vždyť já nemám snad jedinou věc, kterou bych neukradl, a neznám nikoho, kdo by si věci opatřoval jakkoliv jinak. Radši se spakujte a zmizte!"
Po dalších pár stech kilometrech natrefil Mojžíš na židovského pastevce a nabízel mu, jestli nechce nějaká přikázání. Žid se ptá:
"A co to stojí, takové přikázání?"
"Nic, je to úplně zadarmo!"
"Tak to je dobré. Tak já si jich vezmu deset!"
Pepík neustále tyká paní učitelce, až nakonec paní učitelka řekne:
"Do zítřka napíšeš stokrát: Nebudu tykat učitelům."
Druhý den to Pepík donese 200 krát.
"Proč jsi to donesl 200 krát?"
"Ale, já jsem Ti chtěl udělat radost!"
Číšník počítá útratu:
"Gulášovka 9.20, dva rohlíčky 3.50, když to půjde 7.30..."
"Prosím vás, co bylo to poslední?"
"Tak to nejde, dva rohlíčky..."
Studenti na medicíně zrovna probírají amputace. Jedna studentka je dotázána na amputaci penisu.
"No tak nejprve bych skalpelem odřízla tkáň a pak bych pilkou přeřezala kost..."
Od pana profesora dostala následující radu:
"Na medicínu, na tu se, slečno, vykašlete, ale toho chlapce, toho se držte..."
Šedesátá léta, SSSR, Moskva. Cizinec se v centru města ptá místního občana:
"Prosím vás, kde je tu nejbližší restaurace, kde se dá dobře najíst?"
"V Helsinkách..." odpovídá místní znalec.
V Hydeparku se střetli dva lordi. Když kolem nich přejela dáma na koni, zeptal se jeden z nich: "Sire, znáte tu dámu?" "Jistě."
"A měl jste s ní něco?"
"Moment," pravil lord, vytáhl zápisník, podíval se do něho a pravil: "Yes, měl."
"A víte, že je to moje žena?"
"Moment," zase s klidem Angličana sir, znovu notes..., nalistoval a pronesl: "Yes, sir. I know."
"A nemáte mi k tomu co říct?"
"Moment," ... opět zápisník a slova: "Mám. Špatně přiráží...!"
Jde chlapík po poušti. Nemá už žádnou vodu. Je nesnesitelné horko. Má neuvěřitelnou žízeň. Už ani nevidí. Ale najednou.. . studna! Posbírá všechny síly, rozběhne se směrem ke studni a křičí:
"Voda, voda!"
A ze studny se ozve hlas:
"Kde?"