„Tak vy žádáte cestovní pas do Paříže. Máte pro to nějaký vážný důvod?"
„To si myslím. Příští měsíc se mám oženit."
„V Paříži?"
„Kdepak — v Měcholupech."
Pan Hubáček doprovází manželku při nákupu věcí na dovolenou. Za chvíli vyjde paní z obchodu se dvěma nabitými taškami a mnoha balíčky. Když ujdou asi dvě stě metrů, zeptá se jí pan Hubáček:
„Máš to hrozně těžký, Amálko?"
„Že se ptáš, hrozně."
„Tak si přece chvilku odpočiň"
Když jsem vstoupil do pokoje, byla polonahá. Polonahá? Co tedy měla na sobě? Souseda.
"Při svatebním obřadu," lká manželka, "jsi mi slíbil věrnost." "Ale prosím tě," utěšuje ji choť, "copak nerozumíš srandě?!"
My si s manželkou nerozumíme. I vkus máme jiný.
V čem se to projevuje?
Ona je na chlapy, já na ženské.
Manžel mi utekl s jednou běhnou...
Tak to jste měla smůlu. Kdyby to byla coura, tak jste je dohnala.
Ženská říká doma manželovi: „Láďo, ty jdeš teďka do práce, dneska máme pátek, co kdybychom si udělali
takový hezký víkend?“
Chlap jí odpoví: „To je super nápad, tak se uvidíme v pondělí.“
V knihovně, „mohla bych dostat onu knihu o šťastném manželství?" „To musíte do oddělení pohádek."
Pan Novák s paní Novákovou se koupají v bazénu. Paní se ponoří, vynoří, ponoří, vynoří. Vrhne na pana Nováka chlubivý pohled:
"Miláčku, líbí se ti to?"
"Ale jo, vždycky jen chvilku."
"Jak to myslíš?
"No, když jsi pod vodou, tak je to moc krásný, ale jak se vynoříš, tak mám po radosti!"