Na policii vyslýchá inspektor zadrženého mladíka: "Co jste dělal v noci ze druhého na třetího května?" "Copak si nepamatujete, pane inspektore? Byl jsem zde a vyprávěl vám, co jsem dělal v noci z desátého na jedenáctého března."
Při výslechu: "Vy tvrdíte, že jste byla přepadena, když jste šla s tržbou, a přitom nemáte žádná viditelná zranění. Jak to vysvětlíte?"
"Prosím vás, přece mě vlastní bratr nebude bít!"
"Kdo začal tu rvačku?" vyšetřuje policista.
"On!"
"A proč?"
"Nechtěl mi dát svou peněženku!"
Byli dopadeni dva zloději, kteří po dlouhá léta úspěšně pracovali společně.
„Za jakých okolností jste se seznámili?" ptá se vyšetřující.
„Prosím v autobusu. Já mu ukradl hodinky a on mně peněženku."
Omyl: „Když jsem se před ránem vracel z hospody, dcera mi prozradila, že se nám v noci někdo vloupal do bytu!“ „No, a co se stalo?“ „No co, dovezli ho do nemocnice…“ „Cožéé?“
„No, manželka se v noci probudila a v domnění, že jsem to já, ho seřezala válečkem a potom na něj poštvala ještě psa…“
"Pane, viděl jste tu nějaké policajty?"
"Ne."
"Tak mi dejte svoji peněženku a hodinky."
Noční strážný:
Ředitel jednoho velkého obchodního domu přichází brzy ráno do práce zavolá jednoho pracovníka z osobního oddělení: "Jak si dobře pamatuji, nedávno jsme zveřejnili v novinách oznámení o tom, že hledáme noční strážné, jaký byl výsledek?" "Zatím se nikdo nepřihlásil, ale v noci na dnešek nám vyloupili čtyři oddělení!"
"Strašně rád bych si chtěl promluvit s lupičem, který včera v noci vyloupil náš byt," říká majitel bytu kriminalistům. "O čem byste s ním chtěl mluvit?"
"Zeptal bych se ho, jak se dostal do bytu, aniž probudil moji manželku."
Soudce má vánoční náladu a ptá se shovívavě obžalovaného:
"Tak copak jste provedl?"
"Nakupoval jsem vánoční dárky moc brzy."
"To přece není trestné. A jak brzy jste šel nakupovat?"
"Ještě než se otevřely obchody."