Na starém dubu v parku bylo vyřezáno: 25. 7. 1965 jsem tu byl se svojí ženou. Bylo to krásné! 15. 5. 1966 jsem tu byl sám. Bylo to krásnější!
Tati, proč musí být na svatbě svědkové?"
„Protože by tomu po čase nikdo nevěřil.
Po divadle se manželé vracejí domů taxíkem. Doma si žena vzpomene: „Dobrý bože! Nechala jsem v taxíku kabelku s peněženkou. A ty sis samozřejmě zapomněl poznamenat číslo auta!"
Na hřbitově naříká muž hlasitě nad hrobem:
„Tys neměl zemřít, tys neměl zemřít!"
Soucitný kolemjdoucí se přiblíží a ptá se s účastí:
„Někdo z vaší rodiny?"
„Ale ne, leží tady první muž mé ženy."
V jednom opravdu moderním manželství volá manželka:"Ludvo, okamžitě zakroč! Moje a tvoje dítě tlučou našeho chlapečka."
Prosím vás, sousede, vy teď hulíte jako fabrika.
Nedivte se, manželka mi řekla, že když nepřestanu kouřit, tak ode mne uteče.
Manželka se právě vrátila z lázní. "A bylas mi tam věrná?" vyzvídá manžel. "Jistě, miláčku," ujišťuje ho žena, "zrovna jako ty mně doma." "To jsem si mohl myslet!" zvolá choť, "tak to bylo naposledy, co jsi někam jela sama!!"
"Jsi stále takový nažhavený, otrávený," míní manželka, "měl bys jet do lázní, aby ses trošku zklidnil." "Já!" na to manžel, "tak k tomu by mi stačilo, abys do těch lázní jela na tři týdny ty!"