"Pane Procházka, co děláte pro zvýšení své tělesné kondice?"
"Každý den s manželkou malé Procházky."
Zimní olympijské hry, Moskva. Ruský prezident má uvítací projev. Napětí. Začíná číst:
"Oooooooooooooooo"
"Oooooooooooooooo"
Všude je trapné ticho, lidé se na sebe nechápavě dívají.
"Oooooooooooooooo"
Přiběhne tajemník, podívá se do papírů a diskrétně řekne:
"Pane prezidente, toto nečtěte, to jsou olympijské kruhy."
Mladý potapěč je pod vodou, když vidí chlápka ve stejné hloubce, jako on, ale bez vybavení. Tak se zkusil potopit o deset metrů hlouběji, ale v minutě ho chlápek dohonil. Tak mladíček vytáhl tabuli a napsal:
"Jak je možné, že se potápíte tak hluboko bez vybavení?"
Chlapík mu pod otázku odepíše:
"Já se nepotápím, já se topím!"
Na stadionu se baví dva fanoušci:
"Proč se tak mračíte? Vždyť naši vedou už pět nula?!"
"Protože není na co nadávat!"
Je velice těsná hranice mezi rybařením a postáváním na břehu vypadajíce jako idiot.
Baví se tři rybáři, co kdo ulovil:
"Já jsem ulovil pětikilovýho kapra."
"Já jsem ulovil desetikilovou štiku."
"Já jsem ulovil dvacetikilovýho sumce!"
Načež první dodá:
"Že já vůl vždycky začínám první."
Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž:
"Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!"
Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá:
"No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"
Jeden kněz šel hrát golf. Vzal s sebou nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz zkouší druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu. Když se ani na popáté kněz nedostal blíže jak sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel a ptá se kněze:
"Otče, prosímvás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?"
"To máš tak, synu, chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že u golfu se jí člověk naučí dobře."
"To ano, pokud je nosičem!"
Náhodný chodec pozoroval určitou dobu rybáře a pak se zeptal:
"Proč jste tak nervózní?"
"To způsobuje rybaření," odpověděl rybář.
"Vždy jsem se domníval, že rybaření uklidňuje nervy."
"To máte pravdu, ale tady je zákaz chytání ryb!"
Rybář si vybalil svoje nádobíčko na břehu řeky a zjistil, že si nevzal návnadu. Řekl něco sprostého a vztekle nakopl sedačku. Když ji šel sebrat, našel v trávě malou užovku, která zrovna polykala červa. Rychle po ní sáhl, zmáčkl jí z boku hlavu, až otevřela pusu, a červa jí sebral. Pak mu přišlo té užovky líto, ale protože neměl nic k jídlu, nenapadlo ho nic lepšího, než jí nalít do tlamičky z plechovky trochu piva. Pak napíchl červa na háček a nahodil. Deset minut seděl a čekal, až něco zabere. Najednou ucítil, že ho něco tahá za nohavici. Koukne dolů - a tam užovka se třemi červy v zubech.