Soudce má vánoční náladu a ptá se shovívavě obžalovaného:
"Tak copak jste provedl?"
"Nakupoval jsem vánoční dárky moc brzy."
"To přece není trestné. A jak brzy jste šel nakupovat?"
"Ještě než se otevřely obchody."
"Strašně rád bych si chtěl promluvit s lupičem, který včera v noci vyloupil náš byt," říká majitel bytu kriminalistům. "O čem byste s ním chtěl mluvit?"
"Zeptal bych se ho, jak se dostal do bytu, aniž probudil moji manželku."
Noční strážný:
Ředitel jednoho velkého obchodního domu přichází brzy ráno do práce zavolá jednoho pracovníka z osobního oddělení: "Jak si dobře pamatuji, nedávno jsme zveřejnili v novinách oznámení o tom, že hledáme noční strážné, jaký byl výsledek?" "Zatím se nikdo nepřihlásil, ale v noci na dnešek nám vyloupili čtyři oddělení!"
"Pane, viděl jste tu nějaké policajty?"
"Ne."
"Tak mi dejte svoji peněženku a hodinky."
Omyl: „Když jsem se před ránem vracel z hospody, dcera mi prozradila, že se nám v noci někdo vloupal do bytu!“ „No, a co se stalo?“ „No co, dovezli ho do nemocnice…“ „Cožéé?“
„No, manželka se v noci probudila a v domnění, že jsem to já, ho seřezala válečkem a potom na něj poštvala ještě psa…“
Byli dopadeni dva zloději, kteří po dlouhá léta úspěšně pracovali společně.
„Za jakých okolností jste se seznámili?" ptá se vyšetřující.
„Prosím v autobusu. Já mu ukradl hodinky a on mně peněženku."
"Kdo začal tu rvačku?" vyšetřuje policista.
"On!"
"A proč?"
"Nechtěl mi dát svou peněženku!"
Při výslechu: "Vy tvrdíte, že jste byla přepadena, když jste šla s tržbou, a přitom nemáte žádná viditelná zranění. Jak to vysvětlíte?"
"Prosím vás, přece mě vlastní bratr nebude bít!"
Na policii vyslýchá inspektor zadrženého mladíka: "Co jste dělal v noci ze druhého na třetího května?" "Copak si nepamatujete, pane inspektore? Byl jsem zde a vyprávěl vám, co jsem dělal v noci z desátého na jedenáctého března."